Hustopečská rally slaví patnáct let. Za prvotní iniciativou, přivést automobilové soutěže na Hustopečsko, stál šéf organizačního týmu Agrotec Petronas rally a automobilový jezdec Martin Rada.
Společnost Agrotec byla prvotně spojena s podzimním Epilogem na Masarykově okruhu, ale brzy se přeorientovala na podporu automobilové soutěže. Jak k tomu došlo?
„Po třech letech podpory Epilogu za mnou přišel Honza Vonka, zda bychom mu nepomohli zajistit Rallye Show Modřice. A tak jsme během tří týdnů poskládali erzety v okolí Hustopečí. To byl rok 2004. Soutěž se vydařila a nám se to asi zalíbilo. Další rok už jsme s Modřicemi nenašli dohodu, a tak jsme se začali bavit o spolupráci s Vyškovem. Jako pořadatelé jezdili bývalou Rally Tišnov, pod názvy Autosalon a Autotec rally. Jedna ze zkoušek vedla i po brněnském výstavišti. Sami říkali, že tento podnik už nepojedou, tak jsme ho chtěli převzít a zachovat s tím, že by se část odjela na Hustopečsku. Dohoda ale padla, tak jsme se rozhodli na podzim 2005 udělat vlastní závod. A to bylo už ve spojení s Rudolfem Kouřilem, který se ujal funkce ředitele.“
Jaké byly prvotní ohlasy místních obyvatel a lidí ve známém vinařském regionu?
„Začátky byly spojeny s podzimem. Začali jsme region učit, že by se tam mohla nějaká rally jet. Ale také jsme se dostali do kolize s vinobraním. Bylo jasné, že na podzim se v tomto regionu nemůžeme uchytit. Proto padlo rozhodnutí přesunout soutěž na červen, kdy se ve vinicích ještě tolik nepracuje. A v tomto termínu stabilně jezdíme až do současnosti.
Pro soutěž jsme využili řady asfaltových zemědělských komunikací mezi poli a vinicemi. Snažili jsme se jet maximálně mimo obce, ale samozřejmě to úplně nešlo. Postupně jsme ale i v tomto směru našli u místních pochopení.“
V hierarchii českých závodů Agrotec rally postupně rostla, ale kladná hodnocení posádek až tak rychle nepřicházela. Asi to pro Vás nebylo jednoduché období?
„Je pravda, že jsme ze sprintů rychle skočili do tehdy malého českého mistráku, a pak se hned přihlásili do dvoudenních soutěží, kde teď už stabilně působíme. Letos už to bude dvanáctý ročník ve velkém mistrovství. Máme originální rally, kde se střídají povrchy, rytmus, střídají se úzké a široké cesty. S Rudou Kouřilem jsme vždy chtěli udělat jinou soutěž, aby i charakter tratí byl úplně jiný než na konkurenčních podnicích. Tu odlišnost, třeba i kvůli asfaltům se spoustou prachu z nedalekých polí, posádky v mnohém nejdříve odmítaly. Ale snaha mít kompaktní soutěž, s minimem přejezdů, specifickým a zajímavým závoděním, rychlým absolvováním kompletní soutěže, to vše byly atributy, které si nakonec účastníci oblíbili.
Celkově si myslím, že Agrotec rally je velmi těžká rally, což ukazuje i fakt, kolik posádek každoročně závod v Hustopečích dokončí. Také jsme hrdí na to, že máme 150 km rychlostních zkoušek a jen o něco větší porci přejezdů. Soutěž zároveň jedeme i v noci, to k rally prostě patřilo a patří. A pro některé posádky je to stále atraktivní a chtějí si to zažít. A poslední věcí je to, že propojujeme některé úseky přes kousky jemné šotoliny. Je to jen pár procent trati, ale i to už dnes k Hustopečím prostě neodmyslitelně patří.“
Možná právě prvotní negativní reakce souvisely s charakterem šotolinových pasáží, které nebyly tak přívětivé, jak je tomu dnes. Vnímal jste to podobně?
„Samozřejmě. Patnáct let na těch cestách pracujeme, mnoho let je upravujeme. Něco se vyasfaltovalo, někde se šotolina zajezdila a udělal se pevný základ. Dnes už i po deštích nebo po zimě není problém zmíněné pasáže projíždět. To potřebovalo vývoj a čas.“
Myslíte, že právě šotolina je dnes hlavním tahákem pro startující na Hustopečsku?
„Řekl bych, že to spíše prvotně souvisí s tím, že se nám podařilo v pořadatelském Agrotec Autoklubu vytvořit okruh lidí, kteří se podílí na přípravách s tím, aby soutěž byla pro posádky, týmy i diváky „friendly“. Snažíme se vycházet posádkám vstříc, aby je to u nás bavilo. Snažíme se jim ukázat pohostinnost jižní Moravy, seznámit je s nádhernou krajinou Hustopečska. Rovněž divákům nabízíme prostor si soutěž užít. Třeba tím, že neprodáváme programy, ale materiály rozdáváme například na benzinkách a v recepci Agrotecu, aby všichni zájemci měli potřebné informace. Myslím si, že právě toto se postupem času projevilo, a proto se spousta posádek k nám ráda vrací. A i když dnes máme propustnost trati 120 posádek, ten byl dva roky po sobě překročen. I to je důkazem toho, jak to dobře děláme, a celému týmu pořadatelů jsem za to osobně vděčný.“
Postupně se soutěž zařadila i do evropských struktur, poslední roky i do slovenského šampionátu. Berete i toto jako ocenění práce pořadatelů hustopečské soutěže?
„Prvotně jsme se zaměřili na ERT, ale postupem času jsme zjistili, že to nám posádky nepřiláká. Bylo to mrhání času, peněz a práce. Proto to už dnes neřešíme. Samozřejmě, kdybychom viděli větší zájem ze zahraničí a mělo to smysl, zůstali bychom u toho. Proto jsme se raději v rámci spolupráce se slovenským šampionátem přihlásili do středoevropské zóny, čímž částečně v Evropě zůstáváme. Ale naším hlavním cílem je připravit kvalitní závod českého a slovenského šampionátu, aby se zamlouval českým a slovenským závodníkům.“
Když se vrátíme k formátu soutěže, musíme zmínit rok 2009 a spojení s Brnem. Proč mělo relativně jepičí život?
„Zdálo se nám, že brněnská metropole je nakloněna motoristickému sportu. Věnují se motorkám a okruhům a chtěli jsme, aby se Brno zapojilo i do rally. Proto jsme se domluvili s Výstavištěm, kde byl zahajovací ceremoniál a následně divácká speciálka. Diváci přišli, ale celkově ohlasy nebyly moc příznivé. Brno v tom žádný přínos nevidělo, a tak jsme se vrátili do Hustopečí, kde si soutěže vedení města váží mnohem více, pomáhá nám a podporuje rozvoj soutěže. To byla hlavní věc. Navíc je to pro nás i organizačně jednodušší. Proto i dnes se snažíme držet soutěž v regionu Hustopečska, mezi obcemi v okolí, v našem vinařském regionu. To vše je navíc v působnosti jednoho odboru dopravy. Jsme prostě doma a maximálně využíváme svých dostupných možností.“
O kompaktnosti soutěže není pochyb, tratě se také daří znovu a znovu jinak namotat, ale v podstatě se jezdí po stále stejných úsecích. Je prostor soutěž dále rozšiřovat, směřovat jinam, nebo o to nemáme zájem?
„Prostor by určitě byl a do budoucna se tomu nebráním. Dnes se snažíme stále zdokonalovat současný stav, abychom zachovali právě kompaktnost, jezdili málo přejezdů. Proto pracujeme s cestami, které jsou k dispozici. Není to však každý rok stejné, každý rok něco přidáme, něco jedeme jinak. Jednou tam, jednou třeba v protisměru. Jednou propojíme jeden úsek s dalším, podruhé s jiným. Prostě vždy máme nějakou změnu. Tak to je. Ale pokud budeme mít cesty v tomto stavu, vše bude fungovat, bude to pro rally v našem regionu jen dobře a nebudeme mít potřebu cokoli zásadně měnit.“
Co je pro Vás letošní největší novinka?
„Jednoznačně RZ Starovice opačně. To bude asi největší překvapení. V tomto směru jsme ji dlouho nejeli. A pak mě těší i prodloužení poslední, nejdelší rychlostní zkoušky soutěže. Bude ještě náročnější, atraktivnější, prostě nejlepší nakonec.
Po této zprávě nám už jen chybí, aby soutěži vyšlo počasí (smích)?
„Uvidíme. Na soutěž většinou vychází velká horka, někdy až moc. Hustopeče jsou známé úmornými vedry, proto věřím, že v letošním červnu bude počasí trochu přijatelnější a soutěž si všichni užijeme.“
AGROTEC PETRONAS rally, tiskový servis
Tomáš Plachý